Po zavedení resortních směrnic ministerstva školství a kultury o organizaci kancelářské služby na vysokých školách se v roce 1962 v písemnostech Vysoké školy zemědělské v Brně (VŠZ) připomíná „archiv“ nalézající se v prostorově stísněných místnostech rektorátu. V souvislosti s budováním celoškolských útvarů vědecko-technických informací na vysokých školách byl v listopadu 1965 přijat do funkce prvního archiváře VŠZ PhDr. Vladimír Kaláb, vedoucí Okresního archivu v Gottvaldově-Štípě. V roce 1966 zpracoval koncepci archivu, metodiku a výhledový pracovní plán. Současně usiloval o pevné organizační začlenění archivu v rámci rektorátu. Předložil několik variant návrhu organizačního řádu útvaru spisové evidence VŠZ, jehož součástí byl i archiv. Soustředil se na třídění, pořádání a skartaci materiálů a na vytváření archivních fondů podle původců. Historické písemnosti byly dlouhodobě soustředěny ve dvou místnostech, přičemž nejstarší z nich byly uloženy v tzv. starém archivu umístěném v 1. poschodí rektorátu. Pro cyklické provádění skartací usiloval o získání prostor pro centrální registraturu přímo na škole. Trvalé a bezpečné uložení archivu plánoval v budově VŠZ v Židlochovicích. Kromě archivní práce vykonával funkce sekretáře redakce čtvrtletníku „Bulletin VŠZ v Brně“ a sekretáře přípravného výboru pro oslavy 50 let VŠZ. Slibný vývoj v archivu byl přerušen v polovině roku 1967 jeho odchodem na místo vedoucího 1. oddělení Státního archivu v Pardubicích.

Kalábovy návrhy na reorganizaci činnosti archivu a spisové služby však nezapadly. Od 1. 1. 1968 byl zřízen Útvar spisové služby a evidence, jehož jedním ze tří součástí byl i úsek archivu. V březnu 1968 nastoupil z Vlastivědného ústavu v Šumperku na systemizované místo odborného referenta archivu PhDr. Oldřich Petráš. Převzal funkce tajemníků redakce Bulletinu i přípravného výboru oslav školy. Zahájil prověrku deponovaného materiálu a zaměřil se na soustředění rozptýlených celků do ukládacích jednotek a vypracování evidenčního systému archivu. Výsledkem práce byla alfabeticky řazená lístkovnice provázaná pevným lokačním plánem. Po Petrášově smrti v listopadu 1970 neexistují žádné písemné prameny o osudu archivu. Podle svědectví pamětníků byla správa archivu předána Útvaru obrany VŠZ.

V roce 1975 po přechodu kvestora brněnské univerzity PhDr. Miroslava Vahaly do stejné funkce na VŠZ, byl z jeho popudu zřízen na rektorátu útvar spisové a archivní služby. Nově systemizované místo archiváře bylo koncem roku 1975 obsazeno čerstvou absolventkou archivnictví brněnské filozofické fakulty PhDr. Taťjanou Šabartovou. Od 1977 byl archiv součástí všeobecného odboru rektorátu jako úsek s názvem spisová a archivní služba. V roce 1982 se archiv stal referátem organizačně správního oddělení rektorátu a poprvé byla v organizačním řádu školy kodifikována jeho pracovní náplň. V souvislosti s modernizací výukových prostor v areálu Brno-Černá Pole bylo v roce 1976 rozhodnuto přestěhovat archiv do místnosti ve 3. podlaží věže budovy Zemědělská 1. Vzhledem k dlouhotrvajícím stavebním úpravám přednáškovým prostor byla místnost pro archiv blokována až do roku 1980, čímž byla znemožňována archivní práce. Přidělený depozitář byl kapacitně nedostačující a nevhodný z hlediska odborného uložení a trvalé ochrany archiválií. Přesto v něm T. Šabartová zajistila  ochranu archiválií jejich uložením do kartonů. V roce 1983 byly externistou všechny archiválie přemanipulovány podle spisového plánu VŠZ z roku 1972 a byla zavedena evidence v archivních knihách. T. Šabartová byla záhy po svém nástupu na VŠZ pověřena funkcemi tajemnice a jednatelky či členky šesti komisí rektora a de facto vykonávala funkci referentky prorektora pro výstavbu a rozvoj. Pokud jí pracovní vytížení dovolovalo, zabývala se koncepční a metodickou činností. V letech 1982-1983 byla členkou komise archivářů československých vysokých škol, zaměřenou na tvorbu skartačního rejstříku pro vysoké školy. Podílela se i na zpracování společného elaborátu o soudobé dokumentaci v archivech brněnských vysokých škol.

Do funkce samostatného referenta-archiváře byla v srpnu 1989 převedena z katedry obecné zootechniky a genetiky živočichů Agronomické fakulty VŠZ v Brně asistentka Marie Zemanová. Přesto, že se jednalo o středoškolskou sílu bez archivního vzdělání a praxe, převzala odbornou pracovní náplň archivářky. Stejně jako její předchůdkyně vykonávala funkce tajemníka čtyř komisí a zabezpečovala agendu prorektora pro rozvoj a výstavbu. V roce 1990 celoškolskou rehabilitační komisí pověřena vyhledáváním archivních dokumentů k rehabilitačnímu řízení zaměstnanců a bývalých studentů VŠZ. Koncem listopadu 1991 přešla z archivu na děkanát agronomické fakulty.

Místo archiváře nebylo obsazeno až do září 1992, kdy nastoupila PhDr. Alena Mikovcová z Okresního archivu Brno-venkov v Rajhradě. Vzhledem k jejím předchozím zkušenostem ze Státního oblastního archivu v Brně formulovala velmi brzy základní úkoly archivu. Byla zvedena evidence archivu (přírůstková kniha, spisy o fondu) a založeny karty Jednotného archivního fondu. Po restrukturalizaci archivu byly konstituovány archivní fondy a sbírky, bylo zahájeno třídění, pořádání, vnitřní skartace a inventarizace formou prozatímních inventárních seznamů. Byly přebírány rovněž písemnosti zrušených pracovišť. V roce 1995 na základě souhlasu Archivní správy Ministerstva vnitra ČR získal archiv statut podnikového archivu. Zůstal však i nadále součástí organizačně správního oddělení a nezískal subjektivitu samostatného nákladového střediska. Postupem času byly získány pořádací místnost a další depozitář, v důsledku čehož bylo možné přejímat další archivní soubory. Současně bylo obnoveno skartační řízení všech součástí VŠZ, zahájena koncepční a metodická činnost v oblasti předarchivní péče. Tou dobou byl archiv lokalizován v areálu Brno-Černá Pole ve třech malých depozitářích ve věži budovy Zemědělská 1a ve dvou depozitářích v objektu starých skleníků a v areálu Brno-Pisárky ve třech depozitářích. Kapacita archivu činila celkem 224 m². Archiv vyřizoval kvantitativně rostoucí správní agendu i rešeršní službu. Protože nedisponoval badatelnou, badatelé studovali pod dohledem informatiků v Informačním centru Ústavu vědecko-pedagogických informací služeb (ÚVIS), kam byly archiválie zapůjčovány. Problémy s nedostačujícím a nevhodným prostorovým vybavením se vyřešily v roce 2002, kdy bylo rozhodnuto o umístění univerzitního archivu v novostavbě budovy Q areálu Brno-Černá Pole. Archiv postupně rozšířil své aktivity zejména v době oslav výročí školy/ univerzity participací na výstavách a autorstvím pamětních publikacích. A. Mikovcová se věnovala dějinám zemědělského a lesnického vysokého školství a výzkumnictví. Badatelská činnost vyvrcholila v letech 2000-2004 její aktivní účastí ve Výzkumném centru pro dějiny vědy, společném pracovišti AV ČR A UK. V roce 2003 byla provedena v archivu první generální inventura. V létě 2004 se archiv nastěhoval do prvního podzemního podlaží nové budovy Q. Všechny archivní fondy a sbírky byly soustředěny do jednoho archivního depozitáře o rozloze 342 m². Celková prostorová kapacita archivního pracoviště činila 428, 3 m². Byla provedena revize archivu a poté převzaty rozsáhlé archivní celky. V září 2004 byla přijata druhá archivářka Mgr. Eva Mrázová (provdaná Škamradová), absolventka pomocných věd historických na UJEP v Ústí nad Labem, čímž vyvrcholily dlouhodobé snahy o personální posílení archivu. Nově přijatým zákonem o archivnictví v roce 2004 ztratil univerzitní archiv své postavení de iure, protože podnikové archivy zanikly. Kolegium rektora vyslovilo proto souhlas se zřízením specializovaného archivu. Archiv zahájil přípravy ke své akreditaci, která se konala v únoru 2008. Akreditační řízení bylo přerušeno z důvodů nevyhovujících hodnot mikroklimatu v depozitáři a byla stanovena jednoroční lhůta k odstranění nedostatků. Přesto, že univerzita získala od MŠMT finanční prostředky na projekt klimatizace depozitáře, byla žádost univerzity o prodloužení jednoročního odkladu ke splnění podmínek akreditace v únoru 2009 zamítnuta. V prosinci roku 2011, kdy byly závady odstraněny, podala univerzita žádost o obnovení akreditačního řízení, které proběhlo začátkem ledna 2012. Archivu byla 6. 2. 2012 udělena MV ČR akreditace pro výkon působnosti veřejného specializovaného archivu. Univerzitní archiv není nadále samostatným pracovištěm a zůstává organizační součástí rektorátu (do 2007 organizačně-správního odboru, v 2007-2010 odboru vnějších vztahů, od 2010 kancléřství). Koncem roku 2011 ukončila E. Škamradová na univerzitě pracovní poměr. V únoru 2012 byla A. Mikovcová ustanovena vedoucí univerzitního archivu s blíže nespecifikovanými pravomocemi. V březnu 2012 přešla na místo druhé archivářky absolventka archivnictví Masarykovy univerzity v Brně Mgr. Silvie Hanáková ze svého působiště v Informačním centru ÚVIS univerzity. V průběhu 2012-2013 byla provedena v archivu druhá generální inventura fondů a sbírek. Od září 2014 odešla S. Hanáková na dlouhodobou pracovní neschopnost a od dubna 2015 na mateřskou dovolenou. Začátkem června 2015 nastoupila na zástup Mgr. Martina Zemanová, absolventka historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Ředitelé archivu

Nebyli jmenováni.

Archivní fondy a sbírky (skupiny fondů a sbírek, zásadní fondy a sbírky)

Univerzitní archiv v současnosti spravuje 143 archivních fondů a sbírek, jehož celkový rozsah činí 2 062, 83 bm. Přestavuje soubor historické dokumentace od založení Vysoké školy zemědělské v roce 1919 až do současnosti Mendelovy univerzity v Brně. Spravuje archivní fondy organizačních součástí rektorátních a celoškolských pracovišť, fakult, kateder/ústavů s celoškolskou působností a školních statků. Pečuje o archivní soubory spolků, nadací, vědeckých společností, společenských, odborových a mládežnických organizací i národopisného souboru školy. Jeho součástí jsou osobní fondy významných osobností vysoké školy/univerzity. Obsah archivu je doplněn o sbírky soudobé dokumentace (výroční a pamětní publikace, studentské časopisy, fotografie, diplomy a vyznamenání, plakety a medaile). Badatelsky jsou frekventované především sbírky vysokoškolských prací (diplomové a bakalářské, disertační, habilitační práce a závěrečné výzkumné zprávy). Nejstarší archiválie z období před založením univerzity v roce 1919 jsou uloženy v osobních fondech profesorů (Augustin Bayer, František Chmelař, Oktavianus Farský, Josef Konšel), v dokumentech některých ústavů fakult a ve sbírkách (např. album fotografií výstavby budovy školy z období 1. světové války).

Knihovna (základní zaměření, historické knihovní celky)

Knihovna archivu má charakter dílčí knihovny a je součástí ústřední knihovny univerzity a sestává z 356 knih a periodik. Mimo periodika vydávaná univerzitou, jsou publikace knihovny zaměřeny na dějiny vysokých škol a vědecko-výzkumných institucí zemědělsko-lesnických a biologických věd.

Literatura o archivu (průvodce, dějiny archivu, soupis fondů, podstatné články)

Soupis archivních fondů a sbírek s popisem je přístupný v záložce „Archivní fondy a sbírky“:

Literatura vydávaná archivem (časopisy, sborníky, edice)

Archiv nevydává.